Jdi na obsah Jdi na menu

Zimní nicnedělání a jeho dopad na mou psychiku

5. 2. 2009

Lidé - myslíte si, že když my koně nic neděláme, že to špatně snášíme? Že prahneme po společných vyjížďkách a trénincích? Pcheee......

Ano, slyšíte dobře  - PCHEEe - ne nenaučil jsem se indiánsky, to se jen vysmívám Vašim pocitům viny a špatnému svědomí, které jak jsem slyšel v takovýchto případech míváte.

Obrazek

Takhle dobře už mi dlouho nebylo...Myslím, že ostatní koňové mi dají zapravdu. Ne že bych paničku neměl rád, ale můžu vám říct, že mě osobně nikterak žádná buzerace a omezení nechybí. Pokud máme volný výběh a plno jídla, jsme maximálně spokojení.

Je to tak - odvykl jsem naším divokým jízdám po vřesovištích...tedy spíš líným procházkám polem, lesem, ouvozem...

S o to větším nadšením  se nyní věnuji žraní. Pošťuchování Lukýna mi také zabere dost času. No a dalším časově náročným koníčkem (nebo vlastně človíčkem?)kromě kadění, se stalo pozorování toho šrumce okolo našeho výběhu.... Kolikrát tu projdou i tři lidi za den !!! A protože jsem slušně vychovaný, tak je vždycky zdravím řehtáním. Co kdyby mi něco dobrého chtěli přinést...

Prostě si to s Lukýnem užíváme.

Tuhle nám dokonce panička nechala otevřeno, že jsme mohli odejít ven. Už jsem si myslel, že nám dala úplnou svobodu, ale prásknul jí to soused, že jsme venku na travičce a ona nás s pánečkem hned běžela odchytit... a zavřít....no to sme si tu svobodu dlouho neužili... panička má holt jen hlavu děravou, není to holt zas taková dobračka jak sem si začínel myslet...

Obrazek

...