Jdi na obsah Jdi na menu

ČÁST 5... JAK MI TO (NE)JDE....

30. 6. 2008

Jo , jo, panička to nějak přeháhí s tréninkem, začala mi perná doba, co máme tu jízdárnu. No nevím, jestli to nepřehání,půl až 3/4hodinový  trénink 3 - 4xtýdně ? Nemám na ní zavolat ligu na ochranu zvířat? Kde je ta hranice... to by mě zajímalo...

Obrazek

No ale k věci. Určitě Vás zajímá, jak jsem se pochlapil a jestli paničce plním každé přání. No abych řekl pravdu, většinou jak kdy...

Tady je pár typů, jak člověku znepříjemňovat spolupráci s námi - mladými koníky :-)

1. Většinou projevuji nesouhlas s danými požadavky. A to převážně mrskáním ocasu a házením hlavou.

2.Při uždění hlavu hodně zvedám, co kdyby si panička to nasazení uzdečky přeci jen rozmyslela, no považte, kdo to má nosit v hubě porád... vždyť se to nedá jíst a pořád to jednoho tahá na jednu nebo na druhou stranu...  

3. také se snažím nepostát, když mi dává sedlo ale párkrát sem narazil... panička mě sice nechala odejít jak jsem chtěl, ale pak hned po mě chtěla abych tedy chodil rychleji a bez přestávky několik koleček a to třeba i v klusu!!!   no po pár minutách nesmyslného obíhání dokola jsem začal přemýšlet, jestli to co chci je opravdu být pryč od paničky a ta mě nakonec vzala na milost a pak už jsem se nechal bez protestů osedlat i ostříkat proti mouchá a tak... No ale protože já se nevzdávám jen tak, tak mi žádný den nedá, to nevyzkoušet znovu... no co kdyby mě třeba nechala odejít a vzala si to svý sedlo zase domu a přestala mě otravovat... no to za zkoušku stojí no ne?  a zkoušet to budu  jako že se Lukýn menuju a dokud budu stát na nohou, to bych nebyl já abych jí to dal jen tak zadarmo...Vytrvalost je vytrvalost...Obrazek

4. Taky občas zazlobím, že nechci stát když na mě chce nasednout, ale nevím, to nějak už radši nedělám, ona když nestojím v klidu pak stočí otěží a udělá se mnou pár otoček na takovym malim místě, to není moc pohodlné, tak většinou radši stojím..

No co se týká jízdy pod sedlem tak jsem teď také přišel na pár fíglů, jak trošku zbrzdit případný pokrok ve výcviku... kromě zmiňovaného mrskání ocasem a házení hlavou

5. se snažím o delší stání když chce po mě abych šel, a naopak kratší stání když chce po mě abych stál... dá to sice jednomu zabrat, soustředit se na to co ona chce a pak ještě dělat úplnej opak, ale vyplatí se to.... Obrazek

No docela dlouho jsem odolával naklusání pod sedlem na pomůcky ze sedla.. no na lonži to už jsem chodil celkem ochotně a reagoval na hlas případně mírné pozvednutí biče a už jsem klusal, nebo naopak na postoj  paničky a už jsem šel k ní, reagoval jsem na slovní povely na změny chodů a tak, ale když nestojí panička na zemi, tak mi je tak nějak víc volná, jestli mi rozumíte, ona nemá v ruce ten bič a tak pořád nevěřím, že to co po mě chce myslí tak opravdu uplně vážné... no ale v poslední době zjištuji, že když nereaguji na ní, že si stejně zavolá toho svýho poskoka pánečka aby mě pobídl ze země a tak mi stejně nic jiného nezbývá než poslechnout.... Na druhou stranu musím říct že je to docela fajn, když poslouchám, páč mě nic neruší, když dělám co mám, mám od ní pokoj a neprudí mě, naopak mě hodně chválí a hladí a tak... Když já nevím, ale n adruhou stranu je to děsná nuda, bejt pořád hodnej, tak se snažím do toho vnést trochu vlastní kreativity....aby to bylo trošku zajímavější...

6. Na poslední hodině se mi povedla jedna báječná věc... to sem nečekal, že se mi to takhle pěkně povede. Panička se nějak snažila mě učit obrat kolem zádi, - zatím chtěla jen abych udělal jeden krůček stranou, nebo abych prostě aspoň nějak zareagoval na tlak holeně, na otěž, na přenesení váhy ... prostě abych ustoupi do strany. ale nějak sem tomu pořád nerozuměl,  tak sem stál a nic sem nedělal, až najednou mě něco pošimralo z boku plece, na rameni....no to jsem ale vůbec nečekal...!!!!  No jak jsem byl ve stresu, že nevím co se po mě chce tak tohle mě uplně dodělalo, vylít sem z toho místa jak při rodeu všema čtyřma nahoru (zadníma malinko víc a rychlejc) a po dopadu jsem ještě odskočil bokem, protože na hřbetě se mě to nějak divně sešouplo a to sem se lek ještě víc... no a najednou koukám, že panička plachtí vzduchem až přistála na břiše v písku... no pak mi teprve došlo, že to co mě šťouchlo do ramene nebyl žádný had či predátor ale paničky noha která mi to chtěla nějak líp vysvětlit a že to co se mi na zádech najednou nadskočilo a hnulo nebyl pytel brambor ale panička nějak (nechápu jak se jí to mohlo stát) ztratila balanc... no po zmíněné akci jsem hned stál jak přikovanej a čekal co bude, ale panička nic neříkala, a jako by nic pokračovala ve výcviku..... Obrazek

no ale teď mi to docvaklo - proto oni dělali tuhle pískovou jízdárnu... že se jim do toho písku bude lepší padat... tak to já je musím potěšit a takových zážitků musím zprostředkovat víc, ať to za to stojí....no ne?????

7. po výše zmíněném zážitku už jesm chtěl nějak skončit a myslel jsem že panička bude naladěná stejně, ona ale naopak chtěla abych ještě něco dělal, aby to neskončilo takovýmhle divokým kouskem. Takže chtěla klusat, což se mě nelíbilo, naklusal jsem ale chtěl sem zas hned zastavit a pak sem se rozhodl, že se už nerozejdu, prostě jsem stál jak přikovanej a nefungovalo na mě nic, ani rozejití do strany, ani bičík, ani holeně, prostě nic... tak už jsem myslel že se bude konečně končit, a zase mě převezla, zase si vzala napomoc toho poskoka pánečka a tak jsem rezignoval a šel jsem.. no ale na její obhajobu musím říct, že když jsem pak udělal kroužek v klusu a provedl zastavení na její povel, už mi dala opravdu pokoj. Tak jsem zvědavý co bude po mě chtít příště...