JÁ A PRÁCE? TO DŘÍV ZČERNÁM...
Opět mě navštívil ten známý mučitel koní Jirka Strejc... Nevím, proč si na mě zased, ale už tu byl po páté.
Já si naivně myslel, že z toho vybrousím - nejdřív že si budu sundavat podkovy, což mi panička znemožnila tím, že mi je nechala sundat uplně... Následně jsem myslel, že když mu dám najevo, že se mi nechce nic dělat, že já na takovou práci nejsem stavěnej a že bych ho radši voždiboval nebo se někde pásl....
tak že ho to přestane bavit,a panička i on uznají, že se na jakoukoliv jinou činnost než žraní a sr..kadění nehodim a že mě nechají napokoji...Jenže tenhle můj ženiální plán selhal a tak jsem zatím dán napospas těm jejich představám a snahám - že snad by ze mě mohl bejt normální kůň kterej by nezlobil pod sedlem a plnil by paničce každé její přání bez vztekání...
No dal jsem si ještě čas do konce léta, musím si to rozmyslet, jestli s nimi spolupracovat a zůstat u paničky i nadále a nebo hledat lepší živobití někde, kde by třeba pochopili, jakej já jsem geniální kůň a kde by mi dali k dispozici pěknou pastvinu a stáj a kde by po mě nic nechtěli než že bych je obšťastňoval svou milou společností, žral bych a kadil - že by pochopili, že já práce nejsem hoden PROTOŽE JÁ JSEM PŘECI STRAKATEJ ... A KDO JE VÍC???!!!
Ale panička i ten Strejda mi pořád věší bulíky na nos - že prej nikde takovej plac neseženu, že by mi jako pečený holuby, resp. seno a granule, lítalo samo do huby, a že prej jsou i místa kde se po koni chce mnohem víc práce než tady a že bych si toho prej měl vážit, že panička se na mě snaží jít po dobrym a ne mě za každou cenu silou "násilně" přimět k nedobrovolné spolupráci...
Tak nevím... komu mám věřit, svému instinktu nebo paničce? Je to dilema.
Zatím jsem zaujal taktiku částečné spolupráce...
Ale taky se to nezdá jako úplně ideální... To oni po mě něco chtěj, třeba ten trenér - no on na mě sedí a chce abych třeba couval.. no a já teda si řeknu - dobře, že seš to ty tak já teda zacouvám... ale mám dobrej důvod si myslet, že 2-3kroky úplně stačí takže se pak zastavím a čekám na pochvalu ... Ale on neni spokojenej a chce ještě, že prej ještě nedal pokyn k zastavení... No kůň mu podá kopyto a on by hned schramst celou nohu... Představte si to - tak pánovi to nestačí, nebo nacválat, tak já mu teda nacválám, a on to po mě chce za chvíli znova - no proboha proč? Tak vždyť to viděl, že to umím, tak proč bych to měl znova vopakovat? A takhle je to se všim, ustupování či obrat, hlavně kolem předku se mě nechce dělat...ale i panička je s těma požadavkama votravná už...
A nedaj pokoj, dokud to nedodělám podle nich... No řekněte, nejsou voni divný? Místo aby byli rádi, že aspoň něco pro ně udělám... Pak se tam vždycky dohadujem, že já už bych šel raději domu a nebo dělal něco jinýho a oni chtěj abych všechno dokončil podle nich...
Fakt už jsem z toho otrávenej...
Na obhajobu toho trenéra ale musím říct, že pořád do paničky hustí ať mě bere na lážo-plážový procházky na ruce s žrací vložkou, že prý se tím zlepší náš vztah... Tak to se mu musí nechat - že von ví vo čem mluví, to hned mám k tomu žrádlu lepčí vztah...