Westernové závody Tatinná, 20.9.2008
V sobotu - 20.9.2008 jsem se nestačil divit. Zase mě bez předchozího varování naložili do přepravníku. Ani jsem nestačil začít protestovat a už jsem tam byl... no Lukýn zase vyváděl, žalem celej smyslů zbavenej, že nebude mít koho provokovat a že ho nebude mít kdo kousat, kopat a štípat... děsně se mu po tom vždy stýská. Tak jsem mu aspoň celou cestu na rozloučenou řehtal, i když nevím, kam až jsem byl slyšet.
Kolem půl deváté jsme dorazili na místo. Tentokráte mě překvapili, protože mě nevyložili v Židovicích, ale v Tatinné, kde jsem strávil před dvěma (nebo možná už před třema) lety pár týdnů. Takže jsem samozřejmě nemohl jinak než hlasitě řehtat na uvítanou a zdravit všechny nové i staré obyvatele.
Nejdřív jsem nevěděl co zamýšlejí, jestli mě tu snad nebudou chtít nechat, ale když jsem viděl, že se sjíždějí i další koně, došlo mi, že jde zase o nějakou (nekalou) soutěž. Tu pořádali místní z MAGICSTATKU TATINNÁ a Jezdecká společnost BÍTOZEVES.
Ovšem tentokráte, nevím proč, si panička usmyslela, že musím být větší fešák než obvykle (což není lehký úkol, vylepšit můj, již tak dokonalý, vzhled), a začala mi zaplétat copánky.... No co byste řekli - byl jsem klidný? Stál jsem s hlavou skloněnou a bez hnutí? Uhodli jste - zřejmě mě znáte lépe než panička ... Samozřejmě jsem neustále čučel okolo, popocházel, a když jsem zrovna nezdravil koně na druhém konci areálu, snažil jsem si utrhnout trs trávy nebo alespoň ožrat jejich bytelnou dřevěnou ohradu.... (jo,jo, my "elektroohradníkáři" jsme celí vyprahlí a jak vidíme dřevo, neznáme bratra).. ... Panička ze mě šílela.... to jste jistě taky uhodli.
Po tomto úkolu mě postříkala nějakým smradem, abych se prý leskl. Ovšem tím mě urazila, já mám srst dokonalou, neustále si dělám bahenní kůry a zábaly a tak jsem předpokládal, že to nyní ocení... Ale ona ne... pořád jí nejsem dost dobrý....Nicméně jsem posléze ocenil její pečlivost, neboť na mě s žádostí v očích koukaly některé kobylky.... a někteří koně evidentně žárlili, protože se chovali dost nevraživě. .... Tentokráte jsem si ale řekl, že nevraživost si nenechám líbit - jako posledně kdy jsem se málem nechal nakopnout jednou bláznivou kobylkou a tak jsem byl ve střehu a pár potencionálních útočníků jsem předem výstražným kopancem upozornil, aby se ke mně nepřibližovali. (zacož se na paniččino naléhání nyní hluboce všem poškozeným omlouvám) Panička nechápala mou změnu v chování, že jsem tohle nikdy nedělal... ale musí pochopit, že mám také svou hrdost.... no dost kecání okolo a jdeme k věci.
Po vyčištění a naleštění přišlo na řadu sedlání. Panička přišla s novou dekou. Koukal jsem jak blázen, taková zuřivě modrá. Panička si pořídila i košili která s barvou mé deky ladila.... Akorát zde vyvstala otázka - co bylo dřív, jestli deka nebo košile... no prý si panička pořídila novou košili a protože k ní nemohla sehnat vhodnou deku v českých luzích a hájích, koupila si látku a její mamka jí z ní ušila deku.... Sice jsem ze začátku kulil oči, že takhle výrazné barvy... to snad je na starého decentního pardála jako jsem já trochu silné kafe.... Ale co, zaprvé mi nezbylo nic jiného než to nechat tak a za druhé sem s paničkou opravdu pěkně ladil. A ještě jsem měl zlaté gumičky v hřívě.
Kolem půl desáté jsme šli na opracoviště, kde jsme chvíli korzovaly a panička byla zatím oblečena ve svetru a vestě, protože by jí jinak byla docela zima.... (mě ne, heč, já jsem s takovýmhle počasím byl nad míru spokojen, ani mouchy nelítaly). Vzhledem k velikosti opracoviště jsme žádné velké akce nenacvičovali. Panička viděla, že jsem relativně v klidu, a tak doufala, že se to obejde bez divočení....
V deset hodin byl slavnostní nástup. Koní se k mému překvapení sešlo opravdu hodně. Určitě kolem čtyřiceti.
Po slavnostním nástupu se všichni přihlášení do první disciplíny - WESTERN HORSEMANSHIP - seřadili podél dlouhé strany arény a začalo se. Vše komentoval takový sympatický pán v klobouku a s mrožem...snažil se soutěžící i publikum přivést do nálady a docela se mu to dařilo, protože poslouchali, smáli se a i panička občas ukázala zuby (mezi náma - měla by na ně mít zbrojní průkaz).
Já jsem šel na řadu až asi desátý a tak ve mě po chvíli už začínala narůstat nervozita. Kýval jsem hlavou na rozhodčí aby mě vzala dřív, mrskal jsem ocasem a házel očima po komentátorovi, aby to nějak uspíšil... i panička by to měla ráda už za sebou - byla zmrzlá jak preclík, protože ta její úžasná košile je sice super, ale to víte - teplou vložku s beránkem neměla (tak zas tak úžasná ta košile není) ...tak klepala kosu....No zkrátím to - nic nepomohlo a museli jsme to tam celé ustát. Úloha se jela celkem jednoduchá na zapamatování, byl tak krok, obrat kolem zádi, překroky a pak cval na levou i na pravou nohu s přeskokem a na závěr zastavení a couvání. Panička po mě chtěla abych to jel extremně pomalu a v klidu - jenže až takhle jezdím pořád, tak dnes jsem na to neměl náladu a vadilo mi, že mě drží tak zkrátka, takže jsem ve cvalu trošku zlobil, přeskok jsem sice udělal ale přešel jsem jí do klusu na pár kroků... bylo to prostě pro ni zklamání - zaslechl jsem ji nak mě při tom nazvala šmejdem...to jsem si ale nezasloužil........
Když odjeli všichni svou úlohu, přešlo se na druhou část této disciplíny, protože rozhodčí zřejmě neměla jasno a chtěla zřejmě některé vidět ještě v pleasure. Panička to uvítala, že to je místo opracování do dalších disciplín. Na rozdíl od první části jsem šel v pleasure mnohem spořádaněji, pomalu a panička byla spokojená že nikam neženu. A tím pádem jsme zřejmě nahnali body a opravilitrochu co jsme zkazili horsemanshipu. Nakonec jsme se obsadili moc pěkné 5.místo, z čehož měla panička při tolika soutěžících opravdu radost.
Hned v zápětí se přistoupilo k další soutěži, což byl WESTERN PLEASURE. Panička byla už celá fialová zimou ale nepřežila by, kdyby si na pěknou novou košili do pleasure vzala svetr, tak raději klepala kosu ... to je ale masochistka. V této disciplíně nám to docela šlo, panička už předem věděla, že by to nemuselo být nejhorší, po tom co jsem předvedl v předchozí disciplíně. Já jsem se také snažil abych něco nepokazil, a měl sem to těžké, když se stádo tolika koní najednou rozcválalo, tak jsem měl co dělat abych je nezačal honit, ale panička mi to vždycky rozmluvila a tak jsem se raději držel u hrazení v co nejpomalejším tempu. Díky tomu jsem se i vyhnul jedné zkrumáži, kde to zřejmě jeden koník psychicky neunesl a svou paničku sklepal ze sedla. Chudák, ještě že se jí nic nestalo. Já jsem sice někdy taky zlobivý koník, a řeknu Vám, že panička mi taky umí lézt někdy pěkně na nervy, ale tohle bych jí neudělal (no aspoň ona si to myslí ale nikdy neříkej nikdy.....).
V této disciplíně jsme nakonec obsadili skvělé 2.místo a panička kromě stužky dostala i moooooc hezký pohár a já tam měl v tašce vynikající pamlsky. (tedy aspoň myslím, že jsou vynikající, ještě jsem z nich neviděl ani kousek.... mrcha jedna lakomá, snad si je neschovává na vánoce).
Po tomhle výkonu jsme mohli s paničkou konečně opustit kolbiště a trochu se zahřát... tedy spíš ona, konečně si vzala něco teplého na sebe a páneček jí koupil grog a klobásu (snad ne koňskou) aby se trošku vzpamatovala. Já jsem si zatím trošku uždiboval trávy a čekali jsme až půjdem na řadu v další disciplíně a tou byl - TRAIL.
V trailu na nás čekalo několik velice záludných překážek. První byla branka. To jsem tedy zatím v životě neprocházel, i když jednou tenkrát v děčíně už k tomu skoro došlo, kdyby ji neměli moc vyvyklanou a rozhodčí jí nenechal odstranit z kolbyště.
Když jsme k brance došli, panička se začla připravovat že projdeme. V tu chvíli jsem si ale všiml, že přímo u branky v dosahu mé huby stojí v květináči smrček. Začal jsem pochybovat o mém úkolu v této disciplíně - přeci kdyby chtěli abych procházel brankou, nenechávali by tu pro mě žrádlo, co když se panička spletla a do teďka žila v omylu, že brankou se prochází, místo toho aby se branka obžírala? No co, tak jsem to zkusil, jak jinak paničku upozornit na její mylný názor. Chytl jsem tedy smrček za špičku, zvedl ho a začal s ním třást, panička i obecenstvo se tomu začali smát a hlasatel samozřejmě hbytě komentoval celou situaci u branky. Byl jsem paničkou upozorněn, že okolí branky se nepapá, takže jsem urval co jsem stihl a ožraný smrček pustil na zem a začal se soustředit na paničky povely... no co... tak jsem vložil trošku své vlastní invence, i když na místě kde by to panička nečekala. Ale vidíte, setkalo se to nakonec s příznivým ohlasem - alespoň jsme pobavili, když nic jiného. Po průchodu branky, což tedy bylo o fous ale podařilo se, jsme se vydali k další překážce, což byla lávka. Před ní ale byly dva kužely s tyčí - z každé strany jeden. To mě tedy zmátlo, protože jsem to s paničkou doma trénoval bez takovýchto udělátek. Navíc to tady měli zuřivě bílo červené. Nedůvěřivě jsem si to prohlížel a snažil se paničce vysvětlit, že bysme to třeba mohli obejít, ale nesouhlasila a tak jsem nakonec přešel na druhý břeh... tedy konec lávky a dále jsme vyklusali přes kavalety, vklusali do L zpátky procouvat, což se paničce moc nepovedlo a navedla mě šikmo. Následovaly překroky po celé délce L, což se nám docela vedlo, až na ten konec, kde jsem zase paničkou byl špatně naveden a trošku jsem kavalety pošlapal.
Další bylo krokem k barelu s pytlem slámy, myslel jsem že to budu moct také sníst, ale panička mě rázně okřila, že tohle se opravdu papat nebude... Pytel panička přenesla kolem dalšího barelu zpět na tento a položila... Někdo možná čekal že mě ten pytel vyvede z míry, ale já jsem starý klidas (občas). Náledoval klus mezi kužely..... sakra co si mysleli , já takový velký kůň a takové krátké vzdálenosti... no snažil jsem se ale nebylo to jednoduché. Pak jsme nacválali, což jsem uvítal, než jsem zjistil kam mě panička navádí - do nějakého čtverce, proboha, proč? Né , tam já nepůjdu, trošku jsem zakličkoval, snažil se tomu vyhnout... no co myslíte - nakonec jsem tam stejně musel. Tam jsme udělali obrat a vycouvali ven, což se nám docela povedlo, ani jsme čtverecmoc nepokopali. Nakonec jsme nacválali na pravou nohu a pak konec.
A to bylo vše přátelé. No panička myslela že to za moc nestálo, ale pořád doufala že aspoň něco by jsme urvat mohli(kromě toho smrčku) Ale nakonec jsem se dozvěděl, že ta motyka hloupá odjela od branky jiným směrem než bylo předepsáno a tak jsme měli SCORE za 0 stejně jako velká část soutěžících. No příště aby mi to raději dala přečíst, nebo to zase kvůli ní zkazíme.......
Celý soutěžní program v Tatinné ještě pokračoval ukázkou reiningu a následně soutěžemi - klíčová dírka a rychlostními disciplínami jako jsou Barely a Tyče, ale na to jsme s paničkou už nečekali, ona chtěla co nejdřív domů kvůli tomu jejich capartovi malýmu a mě to nevadilo. Rychlostky nejsou nic pro mě.
Komentáře
Přehled komentářů
Tak to vidíš Koudy, na každého jednou dojde. A ty ses probojoval až k tak krásným umístěním. Moc ti gratuluji a paničce taky, určitě na tom měla nemalý podíl. ( a s tím zbrojním pasem opatrně, aby se to neobrátilo proti tobě :-)) )
Gratuluju
(Elena, 23. 9. 2008 17:57)k umístění! :o) A ten smrček si neměl pouštět - kdo ví, kde zase něco takhle dobrého k zakousnutí potkáš? :o))
Ty jsi ale šikula
(Markéta, 25. 9. 2008 18:03)