HRA V KARTY, JAK SE CHOVAT V DOSTAVNÍKU
HRA V KARTY
Ve společnosti nikdy nehrajeme karty o peníze, máme-li proti sobě lepší hráče, než jsme sami. Neumíme-li dobře hrát, položíme na hrací stolek revolver, abychom spoluhráče znervozněli. Položí-li revolver na stůl spoluhráč, zdvořile se omluvíme bolestmi zubů a vzdálíme se k baru. Nenahlížíme sousedům do karet tak, aby si toho všimli. Karty míchejte a rozdávejte klidně. Při spěšném rozdávání by vám páté eso mohlo předčasně vypadnout z rukávu.
Podvádí-li dáma, dělejte, jako byste nic neviděli. Kdyby se hádala, dejte ji za pravdu, neboť tu dojista jde jen o žert. Žena hrající pro výhru není dáma.
JAK SE CHOVAT V DOSTAVNÍKU
V dostavníku jsou si všichni cestující rovni, protože všichni platí svou cestu. A každý tedy smí hájit své právo. Jeho povinností je činit to způsobem sice rozhodným, ale naprosto slušným, aby přitom nebyl zastřelen kočí. Tuto výhradu je však možno opominout, je-li mezi cestujícím někdo, kdo umí zaházet s koňmi.
není-li dostavník cestou přepaden a dovolí-li malý počet cestujících, abychom si udělali trochu pohodlí, neklaďme nohy na sedadlo tak, abychom botami ohrožovali ozbrojené spolucestující.
Dávno ty tam jsou doby, kdy se na cestu brávalo "to nejhorší", naopak, dnes bereme slušný cestovní oblek, ač na cesty kratší není třeba brát zvláštní cestovní kroj. Je směšné oblékat do Dawson City kalhoty po kolena, punčochy a cvočkované boty. Cestovní oblek nemá být z černého sukna, nejlepší je hnědé sako a k tomu šedé kamaše. Cestující kovboj nebere s sebou na cestu šperky ani jehlici do vázanky. Na delší cestu, zejména tuší-li, že se dostane do společnosti, neopomene vzít s sebou frak. V jégrovkách a ve flanelových košilích cestují dnes už jenom Němci.
Pouštět se do hovoru se spolucestujícími není radno. Nevíme, mají-li k tomu chuť nebo ne. Vyptávat se po účelu nebo smru cesty jiných je nepřípustno. Zeptá-li se Vás někdo odkud jedete, ukažte stručně dozadu. Na otázku kam jedete, ukažte dopředu. Tak vám nebude moci nikdo vyčítat, že jste užvaněný mluvka.
........................................
Autor: Walter Stamberger, aktualita mladého světa, 1966